Rok 2020 bude – mimo jiné – představovat další zásadní krok (anebo možná jen opět o něco osudovější zdržení) na cestě ke komplexnímu řešení otázek, jež – na rozdíl od většiny jiných dosavadních – neovlivňují jednu konkrétní lokaci, zemi, národ, ale nás všechny tak, jak naši planetu v počtu několika miliard obýváme. Našimi prioritami by mělo být zamýšlení se nejen nad vlastní činností, prostřednictvím které můžeme jako celek přispět ke zvrácení situace okolo klimatu a s ní souvisejícího společenského dění, ale i nad tím, jak otevřít oči mnohem větším činitelům globálních změn jako jsou Indie, Čína, Rusko či USA, bez jejichž přičinění nebude žádný obrat k lepšímu možný. V době, kdy je pomoc a příklad nejvyšších vládních představitelů nejen těchto mocností zcela zásadní, narážíme dennodenně na neschopnost vyhrabat se z hlubin vlastních egocentrismů, alibismů, pomstychtivostí, zloby, závisti a zášti. To situaci nejenom nezlepšuje, ale podkopává nohy všem těm, kteří jdou s otevřenýma očima vstříc reálným, konstruktivním řešením a neustále je tak i posunuje zpět na začátek tratě s jasným cílem, avšak nejistým výsledkem.
Big small boy
Když se na začátku října americký prezident Donald Trump telefonicky dohodnul se svým tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoğanem na stáhnutí amerických vojsk z oblasti severu a severovýchodu Sýrie a dal tak zelenou postupu turecké armády proti jednotkám YPG a YPJ syrských Kurdů, nejeden znalec (geo)politiky Blízkého východu a kurdsko-turecko-amerických vztahů kroutil nevěřícně hlavou. Trumpova vyjádření o tom, že „je nechal, ať se trochu poperou“, nebo že „nám Kurdové také nepomohli ve druhové světové válce, nepomohli nám s Normandií“ údiv mnohých umocnila.
Ani ne týden po začátku turecké invaze zahltil Trump pod tlakem nepochopení nejen domácí veřejnosti i politiků napříč světem svůj Twitter dalšími prohlášeními typu: „Nechme Asada chránit Kurdy a bojovat proti Turecku za jejich vlastní zemi. Ptal jsem se svých generálů: „Proč bychom měli bojovat za Sýrii a Asada, proč bychom měli chránit zemi našeho nepřítele?“. Kdokoli, kdo chce pomoci Sýrii při ochraně Kurdů, je pro mě dobrý, ať už je to Rusko, Čína, nebo Napoleon Bonaparte. Doufám, že se všem bude dařit, my jsme 7000 mil daleko!“. Byl to přitom právě Bašár al-Asad, který ještě několik desítek měsíců předtím tvrdě tyranizoval svobodomyslné kurdské obyvatele na celém území Sýrie. Vyklizení pozic amerických vojáků tak jen dalo prostor k návratu jeho nenávisti vůči Kurdům do hry o moc a území, a to za silné podpory rozpínavého Turecka. Na své si přišel i Vladimir Putin a velmi rychle po dohodě s Erdoğanem obsadil klíčové pozice na severu země svými vojáky.
Trumpovo rozhodnutí však neotřáslo pouze kurdským obyvatelstvem, ale i celým světem a dost možná nás dozvuky onoho otřesu teprve čekají. Manévrovací prostor na šachovnici, který dostal turecký prezident nejen ve věci rozmísťování svých vojáků v Sýrii, ale i ve svých následných odvážných prohlášeních a ultimátech světovým mocnostem severoatlantického paktu, jehož je země součástí, činí z Turecka nečitelného a nepředvídatelného souputníka na mnoha frontách mezinárodní politiky. Tím spíš, hovoří-li se v poslední době stále častěji i o údajné Erdoğanově podpoře nejrůznějších militantních skupin velmi úzce napojených na doposud spící buňky ISIS v dotyčných oblastech.
Vrtěti psem
Situace na Blízkém východě eskaluje i s událostí z posledních hodin. Americký nálet na irácké mezinárodní letiště v Bagdádu usmrtil Kásima Solejmáního, architekta íránského rozpínání do dalších arabských zemí, především na západ od Teheránu. Krok odsouhlasený Donaldem Trumpem rozdmýchal už tak ohnivé íránsko-americké vztahy. Probuzenou vlnu kritiky směrem k USA je však fér i mírně krotit a vidět alespoň trochu hledáčkem událostí posledních měsíců v oblasti. Pod tíhou série akcí ve vodách Perského zálivu, kde íránská armáda v polovině roku 2019 hned dvakrát útočila na americké tankery, jeden britský se dokonce pokusila unést, dále pak řady cílených útoků na ropná zařízení Američany podporovaných Saúdů a v neposlední řadě i útoku proti americké ambasádě v iráckém Bagdádu z tohoto týdne lze výrazný krok proti íránským vojenským výpadům pochopit. Zasazení tak tvrdé rány v podobě eliminace íránské vojenské chlouby, jakou velitel elitních jednotek Kuds bezesporu byl, však málokdo čekal. Otázkou je, zda nejde o zbytečně silný projev síly v kontextu událostí a sporů na řadě jiných míst Blízkého východu, eskalujících jakoby jen náhodou vždy za přítomnosti právě USA pod Trumpovým vedením. V pozdějších pátečních hodinách už někteří vysocí představitelé a experti při OSN polemizují i nad zákonností útoku vzhledem k mezinárodnímu právu.
Opět se nabízí otázka, do jaké míry je toto rozhodnutí americké hlavy státu promýšlené zejména s ohledem na těžkou dobu pro jeho prezidentskou pozici. Donald Trump v uplynulých týdnech čelí – byť beznadějnému, přesto rezonujícímu – pokusu o své odvolání. Sesazen s pravděpodobností hraničící s jistotou nebude, stopku mu však mohou vystavit sami obyvatelé v listopadových volbách. Je tak nanejvýš vhodná doba k cíleným zásahům do „slabin“ amerických voličů a ke snaze prosadit opět červenou čepici na naoranžovělé kštici mezi ostatními kandidáty. Semknutí národa pod důvěryhodně vyznívajícími hesly o ochraně, bezpečnosti, hrozbách a obraně uvnitř, ale i zvenčí tak může být silným pomocníkem ve sběru politických bodů a preferencí.
Odvádění pozornosti od vnitropolitických témat a americké společenské situace, především pak problematiky držení zbraní, nárůstu xenofobních, antisemitských a obecně rasově motivovaných útoků vedoucích k náboženské či názorové nesvobodě, otázky migrace či zásadních problémů zdravotnictví mohou pod „nánosem“ sedm tisíc mil vzdálených heroismů Donalda Trumpa snadnou zapadnout, aniž by si jich kdo povšimnul.
Na východ od ráje
Kdo by snad myslel, že je Trump ve svém jednání prostě jen „tradičním politikem“ zahleděným sám do sebe a do své vzrůstající moci, prudce by se zmýlil. S americkým prezidentem hýbou současné politické „trendy“ stejně, jako s většinou politiků současného světa, kterým chybí nejen charakter, rovná páteř, ale i osobní charisma, nadhled a smysl pro osobní zodpovědnost nad věcmi, o kterých je jejich rukou rozhodováno. Pozorně sleduje extrémní okraje společenských nálad a názorů, velmi ochotně je následuje a ví, že v současnosti není lepší a rychlejší cesty k moci.
Ukázkovým příkladem mu mohou být (ačkoli věřím, že nejsou) i příklady z našich domovin v podobě stoupající, nebo alespoň stále stejně vysoké popularity Andreje Babiše, Miloše Zemana, Václava Klause mladšího či Mariana Kotleby na slovenské straně.
Všichni zmínění politici mění své názory přesně podle aktuálních témat, nálad a kontroverzí – vždy s ohledem na to, aby výsledek znamenal co nejvíce získaných voličů na jejich straně. A všichni – včetně americké hlavy státu – tak s radostí reflektují ve svých veřejných projevech otázky uprchlictví, ochrany bezpečí obyvatel zvenčí, podporují šíření falešných zpráv a domněnek. Svoje národy nejenže nemotivují, nesjednocují, ale naopak uvrhávají do ještě větších vírů pochybností o všem a o všech.
Deset měsíců
Prvoplánovost a nepromyšlenost mnohých vět a činů nutí přemýšlet, zda nejde jen o prostopášnost nezkušeného politika, který více než na mezinárodní vztahy a politiku jako komplexní soubor strategických kroků a jednání dává na osobní image a za všemi svými populistickými kroky a slovy vidí jen politické body v nadcházející prezidentské kampani.
S největší pravděpodobností to tak opravdu je. O to zásadnější bude podzimní volba 46. prezidenta Spojených států. Probuzení do rána 4. listopadu 2020 může znamenat úlevu pro celý svět, nebo také kontinuum pošlapávání základních principů nejenom férové a zodpovědné politiky, ale i morálky a slušného chování nejvyšších politiků.
Západní velmoc je v současnosti typickým příkladem, jak dokáže egoismus jednotlivce zahleděného do značky vlastního já negativně ovlivňovat nejenom dění na vlastní politické a společenské scéně, ale i ohrožovat životy statisíců lidí, klidně oněch Trumpem zmíněných 7000 mil daleko.
Foto: Daniel Acker/Bloomberg via Getty Images